No jo no blondýny :D
10. 3. 2011
Blondýnka zastavila u semaforu.
„Krásná červená barva,” pokývala hlavou. „To by byly rozkošné lodičky.”
Když naskočila oranžová, pomyslela si, jak by jí slušel jarní kostýmek, k tomu by si mohla vzít zelený klobouček... Tu se znovu objevila červená.
„Krásná červená barva,” pokývala hlavou. „To by byly rozkošné lodičky.”
Když naskočila oranžová, pomyslela si, jak by jí slušel jarní kostýmek, k tomu by si mohla vzít zelený klobouček... Tu se znovu objevila červená.
„Tak, to už jsem viděla,” řekla si a vystartovala.
Blondýnka vyleze ze sešrotované Fabie a křičí na instruktora: „A na co mám teda nárazník, když s ním nesmím nabourat?!”
Mladá, čerstvě vystudovaná psycholožka - blondýnka nastupuje do první práce. Stává se psychologem na základní škole a hned je aktivní a hledá, kde začít, jak se uvést v dobrém světle.
Jde na školní dvůr a tam vidí hlouček chlapečků, jak si hrají, a pak jednoho, který stojí opodál, nic nedělá, jen tak popojde krok vlevo, pak dva doprava. Psycholožka si říká: „No to je jasné, introvert. Začnu s ním a zapojím ho do hry.”
Dojde k němu a nadhodí: „Copak se děje, že si dneska nehraješ s ostatními?”
Chlapeček se nasupí a odsekne: „Ty krávo, já jsem brankář!”
Jde na školní dvůr a tam vidí hlouček chlapečků, jak si hrají, a pak jednoho, který stojí opodál, nic nedělá, jen tak popojde krok vlevo, pak dva doprava. Psycholožka si říká: „No to je jasné, introvert. Začnu s ním a zapojím ho do hry.”
Dojde k němu a nadhodí: „Copak se děje, že si dneska nehraješ s ostatními?”
Chlapeček se nasupí a odsekne: „Ty krávo, já jsem brankář!”
Koná se maškarní ples. Blondýnka se natře celá na bílo, jenom klín si nechá černý. Přijde k ní muž a ptá se, za co že jde.
Ona roztáhne nohy a říká: „Za zubní kaz!”
Ona roztáhne nohy a říká: „Za zubní kaz!”
Blondýnka se v galerii vyptává průvodce: „Kolik stojí tenhle obraz?”
„Sto tisíc.”
„Tak to ne... A támhleten?”
„Ten stojí padesát tisíc.”
Blondýnka se chvíli rozhlíží a pak ukáže na malý obrázek na zdi a v očekávání se ptá: „A co tento?”
„Že jste to vy, dám vám ho za pět tisíc,” řekl jí průvodce a blondýnka nadšeně souhlasila.
Když šťastná kupkyně opuštěla galerii, průvodce pyšně povídá kolegovi: „Vidíš tu blondýnku u dveří?”
„Jo.”
„Tak té huse jsem prodal kousek tapety za pět tisíc!”
„Sto tisíc.”
„Tak to ne... A támhleten?”
„Ten stojí padesát tisíc.”
Blondýnka se chvíli rozhlíží a pak ukáže na malý obrázek na zdi a v očekávání se ptá: „A co tento?”
„Že jste to vy, dám vám ho za pět tisíc,” řekl jí průvodce a blondýnka nadšeně souhlasila.
Když šťastná kupkyně opuštěla galerii, průvodce pyšně povídá kolegovi: „Vidíš tu blondýnku u dveří?”
„Jo.”
„Tak té huse jsem prodal kousek tapety za pět tisíc!”
Přijde blondýnka do e-mailového centra a chce poslat matce zprávu. Pracovník centra jí sdělí, že to stojí tři tisíce. Ona na to, že tolik peněz s sebou nemá, ale že je ochotná udělat vše, jen aby mohla matce tu zprávu poslat. Muž zvedne obočí a řekne: „Všechno?”
„Ano, ano,” naléhá blondýnka.
„No, tak pojďte se mnou,” vyzve ji a jde směrem k další kanceláři.
Blondýnka jde vzorně za ním.
„Pojďte dál,” pobízí ji a zavírá při tom dveře.
Pak nařídí, aby si klekla. Ona to vzorně udělá.
„Teď mi rozepněte poklopec a vyndejte ho.”
Blondýnka mu ho vyndá, chytne ho do obou rukou a čeká. Muž zavírá oči a povídá jí: „No, prosím, pokračujte.”
Blondýnka pomalu přibližuje ústa k jeho penisu a potom tiše řekne: „Ahoj mami, slyšíš mě?”
„Ano, ano,” naléhá blondýnka.
„No, tak pojďte se mnou,” vyzve ji a jde směrem k další kanceláři.
Blondýnka jde vzorně za ním.
„Pojďte dál,” pobízí ji a zavírá při tom dveře.
Pak nařídí, aby si klekla. Ona to vzorně udělá.
„Teď mi rozepněte poklopec a vyndejte ho.”
Blondýnka mu ho vyndá, chytne ho do obou rukou a čeká. Muž zavírá oči a povídá jí: „No, prosím, pokračujte.”
Blondýnka pomalu přibližuje ústa k jeho penisu a potom tiše řekne: „Ahoj mami, slyšíš mě?”
Dopravák zastaví blondýnku: „Váš řidičský průkaz.”
„Neberte mi ho, prosím,” škemrá řidička s černým svědomím. „Mám tam takovou hezkou fotografii!”
„Neberte mi ho, prosím,” škemrá řidička s černým svědomím. „Mám tam takovou hezkou fotografii!”
Jdou dvě blondýnky a třetí říká: „Z nás čtyř by byla dobrá pětice. A kdybychom si ještě rezervovali stůl pro šest, najedli bychom se jako sedmé v osmém nebi na devátou...”
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
